Betánie Zajordánská aka Baptism site
Nejsme vyloženě praktikující křesťané, vlastně nejsme vůbec křesťané, ale vynechat jedno z nejvýznamnějších poutních míst na světě, to jsme nemohli. Na břehu Jordánu leží místo, kde to vypadá, že působil Jan Křtitel a pokřtil zde i samotného Ježíše Krista. A to je wow ať už to prožíváte, nebo ne.
Z parkoviště nás vzali busíkem do výchozího bodu výletu. Odtamtud jsme zastíněni stříškou kráčeli po původním dně (nyní vysychající) řeky Jordán. Místo křtu Ježíše Krista bylo odhaleno-identfikováno poměrně nedávno a stejně tak nedávno místo vysvětil papež Jan Pavel II. Nejprve jsme se byli podívat na místo, kde působil Jan Křtitel a kde neustále stavěli chrámy, které jim brala voda. Nakonec jsme došli kolem byzantského chrámu až k samotnému Jordánu. to je teď taková kalná říčka, která je polovinou v Jordánsku a polovinou v Izraeli. Jordánská část o v zásadě poutnická a klidná, oproti tomu na izraelské části jsou betonové budovy i schody a křtí se tam ve velkém. My byli přítomni několika křtům a následným selfíčkům a byli jsme rádi, že jsme na opačné straně řeky. Atmoška tu byla hezká a líbilo se nám tam.
Na horizontu a kopečkách stojí mnoho kostelů všech možných církví. Nejsou funkční celý rok, ale věřící ze všech koutů světa a víry se jezdí 1-2x ročně vykonat co je třeba. Každopádně je to území pod dohledem armády a díky neustálým konfliktům mezi Jordánskem, Izraelem a dalšími silami v regionu to tu není vyloženě pohodové místo.
A pak už nás zavolalo Mrtvé moře, které stejně jako Jordán vysychá (pochopitelně, když Jordán byl jeho hlavní přítok a teď skoro nic nepřitéká) a my na to šlápli směr pohádkový hotel Kempinski Ishtar Dead Sea.
Mrtvé moře
Skoro 400 metrů pod hladinou moře a s víc než 30 procenty soli je Mrtvé moře unikátem, kam jezdí ročně zájezdy lupenkářů z celého světa. Jelikož tu není žádné normální ubytování a já si vloni vzal princezničku, tak jsem navzdory svému proletářskému původu udělal ústupek a vjel hlavní bránou do pětihvězdičkového paláce stojícího na břehu moře. Kempinski Ishtar Dead Sea je jeden z cca pěti resortů, ve kterých můžete na jordánské straně mrtvého moře přenocovat. Před recepcí mi hned s úklonou odparkovali auto a kufr promptně připravili do golfového vozítka, kterým se po rozsáhlém areálu pohybuje. Na recepci osvěžení vlhkým ručníčkem a rudým welcome drinkem jsem s trochou sebezapření uhradil sic nemravnou, ale v porovnání s cenami v Evropě docela snesitelnou částku …a pak už nás vezli. Kola golfového vozíku kvíkala po lícujících dlaždicích hotelu a my obdivovali rozlehlost a krásu komplexu. Jako povedlo se jim to. Mnoho bazénů, květin, pavilonů, hotelových budov s 15m vysokými bránami, všemožných suites od silnice až k moři. Vše udržované, vymazlené, na každém rohu nějaký zaměstnanec, jehož jediný smysl života je vaše, tedy naše pohodlí. V jedné z uliček s výhledem na moře byl i náš pokoj, resp. naše junior suite s balgónem, mega-koupelnou s vanou a sprchovým koutem umístěným ve věžičce na kraji ubikace. Hezké 🙂
Přesto jsme dali na Katku a na první západ slunce vyrazili do nedaleké restaurace Dead Sea Panorama Restaurant sedící na vrcholku skalního masivu. Tady jsme večeřeli a kochali se kýčovitým západem. Také bylo fajn, že tu měli lokální jídlo. V hotelu je nekolik restaurací – italská, thajská, mezinárodní, gril, ale místní jídlo moc nevedou. Tohle uvažování mi moc logiku nedává.
Bahno a luxus
Po opulentní snídani jsme neodolali volání moře a vydali se ponořit se, resp. pokusit se ponořit pod jeho hladinu. Nepovedlo se. Opravdu to nejde a veškeré pokusy končí víceméně tím, že se zesměšníte 🙂 A je to teda sranda…polehávat na hladině, pokoušet se plavat. Nic z toho prakticky nejde, jen to ležení. Bavili nás i neohební důchodci, pro něž vstup do vody byl kolikrát takovej vodvaz, že nám to přípomínalo tetky z dědiny, co se snaží v Praze nastoupit na eskalátor. Jen v plavkách.
Podle instrukcí jsme se nějakých 20 minut plovili na hladině a pak se namazali z bahna užitečné umístěného v amfoře na břehu. Namazali jsme se celí. A pak čekali, až blahodárné účinky bahna vstoupí do našich těl. Bahno postupně usychalo a tvořilo krustu. Asi po půl hodině nás už přišel varovat místní „obsluha“, že je dobré v tom vydržet tak 10-15 minut a ať to už smejeme. Tak jsme to smyli….částí v móři a zbytek pod sprchou.
Moře je fakt megaslaný a všude solné krusty. Bohužel tedy vysychá rapidním tempem a je to vidět všude kolem. Jen schody k moři, které hotel už asi 6x dostavoval (a pak se na to vyprdli) ukazujou, jakou rychlostí moře mizí. Všude kolem břehů se to projevuje velkou erozí a propadáváním půdy. Vlastně to u toho moře vůbec nevypadá hezky a kdo ví, co tam bude za 50 let. Existuje sice nějaký plán na zavodňovací kanál vedoucí vodu z Rudého moře, ale nic není jísté.
Narozeniny a překvápko
Hotely, jako je tento, vás rozmazlují. V jednom z transakčních emailů, které mi hotel poslal, byla i zpráva o „lady in red„, údajné ženy, jejíž jedinou náplni života je spokojenost hostů. Tak jsem jí napsal, že má žena bude mít v den pobytu narozeniny a vyčůraně dodal, že je to pro nás vlastně taková opožděná svatební cesta. Což jsem ani moc nelhal. Na recepci jsem se pak lehce připomenul a oni vše věděli – jen nechtěli prozradit tajemství, takže při čekinu dělali, že nic nevědí, protože Klárka stála vedle. To jsou ale filutové. Takže lejdy in red mi zamluvila stůl ve vybrané restauraci a po dobu, co jsme hodovali na autentických thajských specialitách, její tým spokojenosti makal v našem pokoji. Po příchodu nás tedy čekal nejenom mega-uklizený pokoj a dvě labutě z ručníků (to už nás nerozhází), ale taky rozházené okvětní lístky, ručně psané přání k narozeninám, čokoládový dortík a dokonce i napuštěná vana s pěnou, ve které byly také rozházené okvětní lístky. Ty byly dokonce i na ručníku před umyvadlem. Fakt hezké, moc. Jen škoda, že jsme se při večeři přežrali a nemohli dortíka vůbec dojíst. Jako musím říct, že míra customer-experience, kterou tady v Kempinski předváděli, byla fakt neuvěřitelná a je to pro mne dobrá inspirace, kam až to může zajít 🙂
Třetí den jsme znovu opulentně posnídali, dali si ješte jedno repete moře-bahno-moře-sprcha a po malé etudě s nefunkčním zámkem u pokoje vyrazili po obědě z krásného hotelu směr další dobrodružství, tentokrát do skalního města Petra.