Hlavní město Jordánska – Ammán
je pouštně žluté a stejně vypadající domy se táhnou od horizontu k horizontu na sedmi kopečkách, tuším. Jak je město kopcovité, i malé vzdálenosti vzdušnou čarou trvají dlouho jak pěšky i autem.
Začali jsme v noci s půjčenou Mazdou, kdy jsme se relativně jednoduše dostali do hotelu. Holt místní SIMka od operátora ZAIN za nějakých 16JOD (10GB dat) a Google Maps dělají navigaci po jakékoliv zemi hračkou. Teda dokud nedojedete do pouště 🙂
Welcome drink v hotelu, bez ohledu na pokročilou hodinu, je skvělá turecká káva s kardamomem! Ta se stala naší vášní a pili jsme ji denně. Mňam! 🙂
Zbytek času ve městě už jsme chodili pěšky nebo jezdili Uberem, který funguje skvěle a je cca o polovinu levnější, než běžná tága. Řidiči semta mluví i anglicky, takže sjupr.
Po těch pár hodinách spánku a last-minute snídani v hotelu jsme začali naší obhlídku v místní Citadele, což jsou ruiny řimského či jakého chrámu na vrcholku kopce. Je odtud hezky vidět na město, které vypadá do všech stran stejně. Jen na jedné straně vlaje mega-velká jordánská vlajka a na druhé je vidět další z památek, pozůstatky kolosea (aka Roman theatre).
Na kafe jdeme s mojí kamarádkou Katkou, která ve městě pracuje. Bere nás do, za EU peníze postaveného, Wild Jordan Center. Dostáváme tipy co vidět a zažít a víc těch, co nevidět a nezažít 🙂
Pak ťapeme dolů s plánem ochutnat místní specialitu Kunáfa, což je tenká vrstva sýru a na tom nějaké sladké těstoviny a celé zalité sirupem. Nejlepší přej dělají v Habibi Sweets. Koštujeme a můžeme potvrdit, chutná super. Ke koloseu dorazíme po zavíračce, tak jen okukujeme skrz mříže. Překvapuje nás, že jsme pro mísťnáky docela atrakcí.
Večeřet chceme typické místní jídlo a končíme v zastrčené uličce s grily na kebabu. Ale jo, nebyl špatnej.
Začíná být zima, uberujeme do hotelu, objevujeme magické tlačítko/vypínač, jen díky kterému teče na pokoji teplá voda a padáme do spánku. Zítra nás čeká cesta k Mrtvému moři!