Vždycky jsem se chtěl podívat do Hong Kongu.
Města, kde točil svoje filmy Bruce Lee a neony svítí jak v Blade Runnerovi. Proto jsme sáhli po letenkách, které nás do Barmy dostanou po ose Praha -> Londýn -> Hong Kong -> Yangon.
A jelikož bez řízku to není pořádný výlet, nasmažila mi jich máma hned několik. A jak se na správné selfíčkáře sluší a patří, nenechali jsme jedinou konzumaci napříč časovými pásmy bez snímku.
Na letišti v Hong Kongu Klárka najde fantastickou lounge, pěkně zadáčko, s lehátkama a zásuvkamama. Je to pecka a strávíme tu většinu z 8 hodin, které nás dělí od letu do Yangonu. Odpočíváme, čteme si, nabíjíme, posíláme viberem fotky s řízkem a pak si protáhneme svaly a zacvičíme si naše oblíbené Makko-Ho. Tak se to líbí ostatním, že se přidají. Punk!
Let do Yangonu bez zvláštností, vyzvedáváme batohy a jako poslední opouštíme letiště. Bereme ofiko 10USD taxíka a brzo uleháme s vypnutou klimou. Jsou tři v noci a na teploměru hezkých 26 stupňů Celsia. Dovča začíná 🙂
Hlavní město Yangon aka Rangůn
První den v Barmě začínáme poctivou snídaní na střeše hotelu, následně se dospíme, pak nahodíme letní outfit a sluneční brýle, nezbytně se oselfíčkujeme a vyrážíme do ulic ochutnat a přivonět k Myanmaru.
Kolorit nové destinace nás baví, trhy, lidi, cvrkot, trochu bordýlek, teplo a stánky se vším možným. Lidé jsou tu milí a to až tak, že na veřejných záchodcích stojí kolem a s úsměvem se dívají, jak čůrám do pisoáru. Prohlížejí si mne do nejmenších detailů a pokud špatně vidí, nebojí se naklonit. Public peeing LVL Zen master. Tou dobou ještě nevím, že místní muži čůrají v sedě…holt když nosíte kolem pasu něco, co vyrobí v zásadě sukni, můžete se tak vyčůrat bezpečně kdekoliv, aniž byste pohoršovali. Proč tu mají ovšem pisoáry…to nevím. Asi pro turisty. Mno 🙂
Swedagon pagoda
Nejvyhlášenější svatostánek široko daleko. Fasuji výše zmíněnou sukni, zouváme boty a už jsme uvniřt. Je už tma, vše nasvícené a vše zlaté, teda ZLATÉ.
Chodíme kolem, pozorujeme dění, modlící se lidi, malé mníšky, kteří neví, jestli dříve se modlit nebo po nás pokukovat a pak sedáme trochu bokem a nasáváme atmošku. Lidé se po nás dívají. Někteří se k nám snaží natlačit své děti. Ty se obvykle bojí a pláčou.
A pak se s námi začnou fotit. Skupinka 15 mladých lidí se chce fotit…každý…každý svým mobilem…s námi a několikrát. Tak takhle to mají ty celebrity. Stydí se, ale touha po fotce je silnější 🙂
Den druhý
Orkužní jízda vlakem kolem Rangůnu je snad nejvíce doporučovaná atrakce města. Tak jsme na ní vlítli hned po konzumaci smaženého banánu na ulici. Tři hoďky za 200 šušníků je férová cena. Ladně vyskakujeme (hlavně Klárka) do vagónu a zabíráme místa. Vlak je povětšinou obsazený domorodci, kteří jedou „po okruhu“ přesně tam, kam potřebují.
Vláček kodrcá kolem města a my koukáme na lidi a věci kolem trati. Chudé příbytky ze střechami z vlnitého plechu, všude rostoucí „water cress“ (asi Potočnice lékařská) a všudypřítomné odpadky mezi tím.
Kolorit vláčku nabídne člověka visícího zvenku na dveřích, megahubenou prodavačku vějířů, ostatně mnoho prodejců všeho možného, smrduté stoky, člověka s obřím palcem na noze nebo ruční třídírnu plastů. Dojídáme poslední řízeček, přikusujeme mango a ananas a pomalu se adaptujeme na místní rychlost života.
Víte, jak vypadají lékárny v Barmě? Asi nějak takhle: velký areál jako tržnice v Holešovicíh a léky kam se podíváš.
Dědula-taxikář, který nás už prve lámal, nás bere na výlet k velké luxusní restauraci umístěné na pozlacené „lodi“. Loď je zavřená, jen jukáme zvenku a pak si jdeme dát expresso – Klárka je v divočině prvně, tak se musí aklimatizovat postupně :).
Západy slunce a pózování u jezera se zlatým plavidlem.
A pak šup za ležícím budhou…je třeba trochu doladit karmu :).
Na závěr těžkého dne jsme se vrhli na asijské speciality a místní trhy s bio-výrobky místního zemědělného lidu.
Nechyběl ani pověstný, chutný a smrdutý, v hotelech zakázaný…durian! 🙂
A teď už se jen sbalíme a necháme vyzvednout vyspaným a profesionálním taxikářem, který nás přes noc bezpečně a pohodlně dostane do Baganu.